Olga má 2 sestry. Starší sestra žije ve Valmezu. Mladší sestra zůstala v malé vesnici u Třeště na farmě, kterou vybudovali jejich rodiče. Před několika lety se mi Olga svěřila, že ji i její starší sestru rodiče v podstatě vydědili. Tehdy jsem nechápala, jak to myslí. Ten rozhovor se odehrál v době, kdy ještě žili oba její rodiče i babička. Je to zhruba 18 měsíců, co zemřela Olgy maminka a asi půl roku uběhlo od pohřbu jejich babičky, která přežila vlastní snachu.
Když jsem u nich byla na návštěvě úplně poprvé, byla jsem nadšená. Okolo domu se do třech světových stran táhly pastviny, louky, lesy. Na dohled stál chlév, béžové krávy a telata. Ze studně tekla kojenecká voda. Bylo léto. Jely jsme se koupat do lomu, který je kousek od farmy.
"Tady jsi vyrostla?", žasla jsem. Před očima mi běželo, jak tam chodím každé ráno plavat nebo běhat po louce… blud přerušila reálná vzpomínka na pražské Strašnice, cinkání tramvají, zvuky zapnuté televize…
Olgy maminka nám po koupání naservírovala vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem. Výborné, mimochodem. Obědvala s námi i její skoro stoletá babička. Po jídle za námi přišla asi 140 kg umaštěná blondýna. Rozkydla se na židli. Vykládala něco o tom, jak se v Turecku nechodili koupat do moře, ale radši byli v hotelovém bazénu… Když jsme odjížděly, Olgy maminka věšela mokré prádlo, které tato žena přivezla umazané po dovolené z Turecka.
"Co to bylo?", zeptala jsem se Olgy.
"To byla má mladší sestra Jarmila", odpověděla smutně Olga.
"To ne...!" , nechtělo se mi tomu věřit.
Olgy tatínek je spolužák našeho tatínka ze střední školy. Když přijel včera na tatínkův pohřeb, na hřbitov nedorazil. Udělalo se mu špatně. U Olgy si odpočinul. Poté se vrátil domů na farmu, která už není jeho. Všechen majetek, farma, pozemky i dům dnes patří Jarmile. Ženě, která se štítila přebalovat vlastní matku i babičku, když umíraly. Někomu, kdo vyprané prádlo nevěší, ale dává do sušičky (i podprsenky).
Návštěvy si s sebou vozí pohoštění, protože Jarmila jim nic nenabídne.
Ráno jsem našla na stole ve sborovně vzkaz, že se mám stavit u šéfa.
Během vyučování to nejde. Jsem na patře s dětmi sama. Musím je ohlídat i o přestávkách.
Věděla jsem, že v půl druhé přivezou rakev do kostela, že nemám moc času, ale šéf je šéf.
V ředitelně jsem se zdržela 45 minut.
"Kde jsi?", přečetla jsem si smsku, když jsem startovala auto.
Honem domů. Sprcha. Černé prádlo. Hledám ponožky.
"Co máma?", ptám se Karla.
"Je úplně mimo", přichází odpověď z koupelny. "Kde jsi byla tak dlouho?"
"V ředitelně. Dostala jsem notebook."
"Z těch dotací?"
"Jo, bohužel. Nepotřebuju ho, ve třídě mám stolní počítač...", stále hledám ponožky.
"Kterou kravatu si mám vzít?"
"Tu černou lesklou, aby se to hodilo ke mně."
"Cože?", nechápe Karel.
"Mám do kostela černej kožich. Je lesklej, tak abys byl se mnou sladěnej."
"Jo, aháá! Ale není na ní uzel... ta druhá je přece na gumičce."
"Zapni notebook, prosím tě", přestávám hledat ponožky. Jdu si namalovat oči.
Poprvé v životě někomu vážu kravatu dle obrázku na internetu.
2 minuty!
Kožená kabelka po babičce. Kožich ze Zary. Vyžehlená černá rouška.
Důležité detaily.
Černé.
Rakev. Mše. Opat. Lidi. Hřbitov. Věnce. Hrob. Hlína.
Neznámí příbuzní u maminčina neprostřeného stolu.
Karlova sestra si přišla půjčit varnou konvici. Karel se sprchuje. Přišel domů z pohřbu úplně zmrzlej.
Karlova sestra přichází znovu. Podává mi mísu: "Maminka chce ještě bramborovej salát."
Půjčuje si i naši moca konvičku.
Jdeme nahoru. Karlova máma nám přináší židle. Jeho sestra hledá talíře. Nabírám si bramborový salát, který jsem připravila den předem. Měla jsem pocit, že by se to mohlo hodit. Karlova sestra nám nalévá kávu a sedá si. Okolo stolu krouží Karlova 75letá maminka. Říkala jsem jí, že musím do práce. Doufala jsem, že jí Karlova sestra jako dcera pomůže. Ona však nic neuvařila. Nic nenabízí. Nic nepřichystala. Uvařila kávu. Sedí.
Když jsem dojedla, došlo mi, proč jsem si vzpomněla na Jarmilu.
Až na tah se sušičkou je to skoro stejný.
"Dneska mám Jarmilu, nic se mi nechce", říká mi ráno Karel.
"V tom případě, mám Jarmily dvě. Nevařím. Neperu. Jdu si číst", směju se. A v duchu myslím na podobnost mezi Karlovou sestrou a Jarmilou…
2024 ©